Sergěj Lebeděv
1. října 2021
Začátkem 20. století byla hlavní zprávou v mediích smrt afghánského emíra Abdur Rahmána. Prý tehdy mohlo jít o nejnepříjemnější událost pro Rusko i pro veškerou světovou politiku.
Čas plyne, ale nic se nemění. Dnes je téma Afghánistán opět aktuální a podle současného množství publikací je aktuální především pro Rusko. Anglie je už jiná a její nástupce USA je celkem daleko od současných vládců této asijské země.
V osmdesátých letech předminulého století se Abdur Rahmán, syn kábulského emíra, který zemřel, kvůli dvorským intrikám stal nešťastným uprchlíkem a ukryl se v Taškentu, náležejícího do tehdejšího ruského impéria. Intriky hýbou světem dodnes. Podobně jako současní afghánští uprchlíci žádal ve své době o zbraně, potom o peníze a další věci, psal o tom ruský tisk.
Po svém dlouhém utrpení dostal sesazený monarcha od ruské vlády penzi a na 10 let se z politiky ztratil. V roce 1880 zvítězili Britové nad Afghánci a Abdur Rahmán se vrátil do Kábulu. Byl opět prohlášen emírem. S tím již souhlasil Londýn. Ve své autobiografii pěkně zavzpomínal na dobu svého pobytu v Rusku (1870 až 1880) a mluvil o srdečnosti ruských úřadů.
V Moskvě po čase napsali: „Za několik měsíců po usednutí na trůn zapomněl emír na ruskou pohostinnost a velice hodnotil anglické zlato.“ Ve světle černého nevděku asijských „přátel“ Ruska se na několik let nechal asijský bývalý přítel cara a emír Afghánistánu vyprovokovat válečnými radami Britů a zaútočil na Rusko. V bitvě podlehl ruským vojákům generála Komarova poblíž řeky Kušky.
Novináři psali, že emír až do své smrti snil o válce s Ruskem. Všechny takové sny měly původ v Londýně. Celistvost Indie rozechvívala Angličany, malovali si důsledky ruského pochodu k řece Ganga. Ale je zde podivný stát Afghánistán. Proč jej nezásobit zbraněmi a nenasměrovat jej na Rusko?
Historici považují emíra Rahmána za nejtalentovanějšího vládce Afghánistánu. Byl obdařen nevšedním intelektem i energií a pro svoji zemi udělal moc. I kdyby nic jiného, tak ji na nějaký čas sjednotil a budoval ji, podle něho po evropsku.
Reformoval armádu
Jako dobrý politik chápal veškerou obtíž postavení Afghánistánu mezi dvěma tehdejšími světovými monstry, Ruskem a Británií. Úplná nezávislost Kábulu nebyla možná. Abdur Rahmán byl za všecko vděčný Rusku, kde za svého vyhnanství využíval všemožnou pohostinnost, avšak zároveň byl vázán na Angličany s jejich peněžními almužnami. Byl k Moskvě i k Londýnu stejně nedůvěřivý. Z jeho vzpomínek je vidět, že sympatizoval s Ruskem.
Převzato z Pravda.ru
Outsidermedia.cz